Christina´s life

Dovolenou v Holandsku absolvoval v mém okolí už téměř každý. Většina mých přátel zamířila buď do Amsterdamu, do Haagu nebo do Rotterdamu. Někteří z nich zde dokonce studovali nebo pracovali. Já sama jsem byla přijata na Tilburgskou univerzitu, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat v Praze. S přítelem jsme si tedy vcelku překvapivě zvolili jednu z nejjižnějších částí Holandska, která není až tak turisticky oblíbená, zato ale stejně, ne-li více krásná. Konkrétně jsme si zajeli na prodloužený víkend do města v Severním Brabantsku nesoucí jméno Breda.

Proč dovolená v Holandsku?

Logická otázka není ani tak „Proč dovolená v Holandsku?“, ale spíše „Proč ne dovolená v Amsterdamu?“. Náš důvod byl velmi prostý a konkrétně se vázal k mým vzpomínkám. Shodou okolností jsem ve věku dospívání Bredu navštěvovala prakticky ob jeden měsíc po dobu zhruba dvou let. A měla jsem na ni ty nejkrásnější vzpomínky. Byla to pro mě oáza klidu, příjemných lidí a nádherného prostředí. Při každém výstupu z letadla na letišti v Eindhovenu mnou prostoupil vnitřní klid, který i do dnes v Praze nalézám jen zřídkakdy, a to jsem zarytou Pražačkou a milovnicí Starého Města. Také jsem se chtěla Bredou pochlubit. Ukázat příteli můj zahraniční přístav a prožít spolu s ním stejně krásné okamžiky, které jsem v minulosti prožívala s rodiči.

Nádherné vzpomínky ale nebyly jediným důvodem našeho prodlouženého víkendu. Do jisté míry jsem se zkrátka chtěla ujistit, že jsem nenosila růžové brýle a celou zemi si neidealizovala bez vnímání opravdického denního života. A kdyby náhodou ano, tak by to stále byl prodloužený víkend v zahraničí, takže by všechny východiska skončily win-win.

Ubytování v Holandsku

Před zařizováním letenek nám ale přišlo důležité vyřešit otázku bydlení. Amsterdam jsme vyloučili z možné pobytové lokace nejen kvůli tomu, že nás Breda lákala mnohem více, ale i kvůli přemrštěným cenám, které si hotely v hlavním městě Holandska účtují.

Airbnb a naše skvělá hostitelka

Rozhodli jsme se úplně poprvé využít Airbnb. Nejdříve jsem se neskutečně bála představy, že bychom měli bydlet u někoho cizího doma, a tak jsme se rozhodli hledat v jejich nabídce pouze celé byty. Našli jsme jich takto několik a v našem termínu jsme si za rozumnou cenu zarezervovali po vzájemné domluvě byt naší hostitelky I. A jaká byla naše první zkušenost? Úžasná! Jinak to nelze popsat. I. nám byt přenechala v tak uklizeném a připraveném stavu, že takovou kvalitu kolikrát nejsou schopny poskytnout ani samotné hotely. Měli jsme připravené vlastní ručníky, plnou spíž a ledničku věcí, z kterých jsme si mohli libovolně brát vše, co se nám zachtělo, a co jsem ocenila hlavně já – kávovar značky Nespresso. Kdyby si mě I. už předtím nezískala svou pohodovou povahou, tak jednou kapslí Ristretta mě vyloženě měla v hrsti.

Výhody dovolené v Bredě

Hlavní výhodou ubytování v Bredě je skvělá dostupnost všeho. A to úplně všeho. Přestože je Breda neznámé město, je dostatečně velké na to, aby plně fungovalo. Veřejná doprava tedy běží jako hodinky. Lístky si můžete koupit celodenní za €6 na osobu či za €3 kupovat při vstupu do autobusu jednorázové jízdenky bezkontaktní kartou. Celodenní jízdenka má pak především tu výhodu, že ji můžete využít na trasy veřejné dopravy po celém Severním Brabantsku.

Location, location, location

Další výhodou je lokace Bredy. Nejenže je kousek od hranic, a tak si můžete velmi jednoduše udělat půldenní výlet do belgických Antverp, ale je i zhruba 30 minut jízdy od Eindhovenu, kam za nízké ceny pravidelně létá Ryanair. Vlak z Eindhovenu do Bredy vás pro dvě osoby jednosměrně vyjde na €23, pro jednu tedy €11.5, přičemž €0.5 je poplatek za tisk jízdenky do papírové podoby. Do Amsterdamu se pak dostanete vlakovým spojením Intercity za 1 hodinu a necelých deset minut. A to nejdůležitější – do zábavního parku Efteling to je zhruba 30 minut přímou autobusovou linkou 802 z hlavního autobusového nádraží v Bredě.

Kde všude jsme byli?

Jelikož jsme se rozhodli pro prodloužený víkend od pátka do pondělí, věděli jsme, že toho až tolik nestihneme. Vytyčili jsme si tedy hlavní cíle našeho výletování, a to pořádně projít celou Bredu, zamířit do Amsterdamu a stihnout navštívit zábavní park Efteling.

Breda

Po vybalení věcí a vydechnutí po ranním přesunu na letiště a z letiště jsme se rozhodli dojít na nákup do místního Albertu, který se v Holandsku jmenuje Albert Heijn. Obchody se od sebe neliší pouze jménem, ale především kvalitou úplně všech potravin. Nejvíc mě na holandských Albert Heijnech nadchly velké obědové saláty, konkrétně Caesar salát, který nám svou velikostí bohatě vystačil na oběd pro dva. Hned v sobotu jsme si ho koupili znovu. Další skvělou věcí na místních maloobchodech byla nekonečná škála nabízených sýrů. Během celého víkendu jsme snědli celý bloček a přikusovali ho ke každému jídlu.

Het Ginneken Breda

V pátek odpoledne jsme se rovnou vydali na procházku z Geeren-Nord přes hlavní centrum Bredy až do mého oblíbeného Ginnekenu. V Ginnekenu jsme zakončili první procházkový den pivem v místní hospůdce, kam jsme s rodiči chodili s místními oslavovat výhry holandského fotbalového týmu ve světovém poháru. Ale o této hospůdce až později.

Další dny jsme večery trávili opětovnými procházkami po Bredě, přičemž jsme rovnou zaběhli mojí mamce nakoupit košili do jejího oblíbeného holandsko-italského butiku Cavallaro Napoli, na kterých si vypěstovala před několik lety závislost.

Amsterdam vs. Antverpy

Už v Praze jsme si jasně řekli, že jeden den bychom se rádi vydali na výlet do Amsterdamu. Počasí nám ale takovým způsobem nepřálo, že jsme se rozhodli na doporučení mého taťky vyzkoušet Antverpy. O tomto městě jsem věděla pouze to, že je plné studentů a drahokamů. A tak jsme si koupili mezinárodní lístky a před obědem už seděli ve vlaku do Antverp.

Zpětně jsme nemohli zvolit lepší výlet než právě sem. Historické centrum města nás naprosto uchvátilo, a přestože mi byla neuvěřitelná zima, prošli jsme se po celém centru a došli si i na můstek s výhledem na přístav.

Co mě na Antverpách překvapilo asi nejvíce, bylo to, že se všude rekonstruovalo a stavělo. Centrum kolem nádraží bylo obestavěné zábranami, ale přesto neuvěřitelně žilo a bez zdržování proudilo.

Kolem čtvrté jsme se vydali na nádraží a vrátili se nazpět z jednodenního výletu do Bredy.

Efteling, aneb to nejlepší na konec

V neděli jsme měli program jasně daný. Jeli jsme do Eftelingu, i kdyby trakaře padali. Efteling je zábavním parkem ve městě Kaatsheuvel a dýchne na vás atmosférou tradičních holandských pohádek a bájí. Park je sice určen především pro děti, ale protože se s přítelem často chováme spíš jako děti než dospělí, bylo to pro nás naprosto ideální.

Cesta a lístky

V letním období, kdy je Efteling nejvíce vytížen je možné se přímo na parkoviště před zábavním parkem dostat přímou autobusovou linkou z Bredy. Linkou můžete jet s běžným lístkem do veřejné dopravy, ale existuje i možnost si přes arriva.nl, což je obdoba pražského dpp.cz, koupit buď z Tilburgu, s´-Hertogenbosche či Bredy vstupenku za €40 na osobu, která bude zahrnovat i lístek do této přímé linky zdarma. My jsme zvolili cestu běžného lístku a koupě vstupenek do parku na místě, jelikož jsme věděli, že jízdenku na veřejnou dopravu využijeme ještě ten den večer v Bredě, ale pro obyvatele města se jedná o vyloženě výhodnou nabídku.

Vstupenky jsme kupovali na místě za €40 na osobu, ale pokud pojedete v letních měsících a víte, že bude dobré počasí, můžete si je pořídit předem přes internet za €38.

Atrakce

Park jsme si nejdříve z levé části prošli a prohlédli si mluvící stromy, kouzelné skřítky a leknínové víly. Poté jsme se naobědvali a zamířili na již předem vyhlédnuté atrakce.

Vogel Rok

Začali jsme horskou dráhou ve tmě s názvem Vogel Rok.

Atrakce vypadá nevinně a ze začátku si člověk neuvědomí, na co vlastně frontu čeká. Vchází se totiž do budovy ve tvaru supa a zhruba 30 minut se čeká, než člověk horskou dráhu spatří na vlastní oči. Pro jízdu jsme si vystáli místa v první řadě, pořádně se připoutali a vyjeli. Dráha byla sice divoká, ale díky tomu, že byla ve tmě a já se modlila, abych neztratila brýle, jsem ani neměla čas se atrakce bát.

Vliegende Hollander

Začali jsme a pokračovali jsme tedy vcelku zlehka. Další atrakci, kterou jsme neminuli, byla horská dráha Vliegende Hollander. Horská dráha, která opět začíná uvnitř domu, je opředena legendou o Bludném Holanďanovi a celé čekání vám zpříjemní zážitek ze strašidelného čekacího domu. Na dráze se nám nejvíce líbilo, že vyjela z domu ven a zabrzdila se o jezero kolem domu. I když jsme se trochu namočili, dojem byl z celé dráhy naprosto skvělý.

Barron 1898

Původně jsme chtěli po Bludném Holanďanovi rovnou zamířit na legendární horskou dráhu Python jezdící hlavou dolů, ale museli jsme si nejdříve vytisknout lístek s časem našeho turnusu. Vydali jsme se tedy k jiné horské dráze jménem Barron 1898.

Zcela upřímně jsem si nikdy nemyslela, že bych na něco takového dobrovolně vlezla. Dráha totiž spočívala ve volném pádu rychlostí 90 km/h spolu s několika otočkami hlavou dolů. Posilnění Corronou jsme se ale rozhodli postavit do fronty a postupně se vzájemně ptali, jak jsme se tu vlastně vzali. To, že jsem se rozhodla pro něco šíleného, jsem pochopila, jakmile jsme museli odevzdat osobní věci do šaten a já si musela odložit brýle. Paradoxně mi ale právě odložení brýlí pomohlo překonat strach – neviděla jsem totiž dolů z 37,5 metru, z kterých jsme padali a po pádu jsem už neviděla ani nic kolem. Nejvíce mě překvapilo, že se během volného pádu člověk nemohl nejen hnout, ale především nadechnout natož křičet, byla to tedy vcelku tichá záležitost pár šílenců, co se spolu šli proletět. Zpětně jsem na nás vlastně neuvěřitelně pyšná, že jsme se překonali a na tuto šílenost vlezli, ale nevím, jestli bych to ještě dokázala zopakovat.

Python

Po Barronovi jsme se vydali na Python a vše se nám už zdálo jako brnkačka. Otočky hlavou dolů či ostré zatáčky nás už ani nerozhodili.

Joris en de Draak

Poslední horská dráha, která byla ten den otevřená, a vydali jsme se na ni, byla dráha Joris en de Draak. Jedná se o originální dřevěnou dráhu, kterou hlídají dva draci – jeden vodní a jeden ohnivý. Přestože dráha působila nebezpečně svou dřevěnou konstrukcí a tím, že jela neuvěřitelně rychle, byla vlastně jedna z celkově nejklidnějších, na kterých jsme ten den jeli.

Villa Volta a Pirana

Jediné normální atrakce, které s námi neházeli a neotáčeli nás hlavou dolů, byla Villa Volta a Pirana. Villa Volta byla legendární zakletá vila, kde se otáčela místnost kolem vás, a Pirana byla vodní dráha. Volba vodní dráhy ale v našem případě nebyla až tak chytrá, jelikož jsme v dešti skončili s mokrými kalhoty a po prodlouženém víkendu v Holandsku s kašlem.

Co jsme měli dobrého?

Jelikož jsem odjakživa milovnicí skvělého jídla a přítele jsem touto úžasnou chorobou nakazila také, většinou se městy, která navštěvujeme, nejen projdeme, ale i projíme. A jinak to nebylo ani v Holandsku (a vlastně trochu i v Belgii).

Moeke Ginneken – ta nejholandštější hospůdka v Bredě

Do Moeke Ginneken jsme během víkendu zamířili hned dvakrát. První den jsme si zde sedli na pivo, druhý den rovnou na večeři. První den jsme si zde poslechli i hudební trio Two Ladies & Gentleman a viděli na vlastní oči družné holandské večery s kamarády.

Místní pivo nás sice neuchvátilo, zato večeře byla naprosto úžasná. Přítel si objednal jeho oblíbenou stálici v podobě burgeru s hranolkami a byl po celý zbytek večera upřímně nadšený. Já vyzkoušela specialitu šéfkuchaře v podobě Surf & Turf s hranolky a pochutnala jsem si na čerstvých krevetách a krvavém bifteku.

Bubble Waffle Café – klenot Antverp

Na Bubble Waffle Café jsme narazili vlastně úplnou náhodou a s kručícími žaludky. Sedli jsme si původně na waffle, ale po přečtení lístku jsme se rozhodli ochutnat místní toasty a o jednu waffli se podělit.

Já si objednala avokádový toast s humusem a rukolou, přítel si objednal houbový. Oba dva byly naprosto vynikající. Můj byl připravený za studena, houbový byl krásně teplý. Nejen, že chutnali naprosto božsky, ony tak i vypadaly.

Jako sladkou tečku jsme si napůl dali bubble waffli s čokoládou, banánem a vanilkovou zmrzlinou. Od té doby už jsme se spíše valili, než procházeli, ale bylo nám dobře.

Co bych řekla na konec?

Holandsko je země, kterou jsem ještě nepoznala celou, ale zamilovala se do ní na první pohled. Jestli tedy přemýšlíte nad tím, jestli se do ní vydat nebo ne, já vám můžu doporučit pouze ano.

Nejkrásnější na celém znovuobjevování starých míst bylo totiž právě to, že jsem opět cítila pocit toho největšího klidu a štěstí. Cítila jsem se doma opět i jinde než doma. A to je na Bredě a celém Holandsku vlastně to nejkrásnější.